Naši dávní předkové vyrůstali ve světě stresu, nedostatku a většinou byli i často o hladu. Půst byl proto přirozenou každodenní součástí života. Tato zkušenost zanechala genetický otisk v našich genech,tzv. epigenetický kód a stala se tak nedílnou součástí týkající se našeho zdraví a duševní pohody. Bylozjištěno, že přerušovaný půst snižuje oxidační stres, zlepšuje procesy buněčné opravy a zdá se, že je i klíčovou strategií proti stárnutí a lékem na dlouhověkost.
Tisíce let nedostatek potravin vedl naše tělo k vytvoření ochranného mechanismu, aby se přizpůsobilo střídání fáze potravinové hojnosti a potravinového nedostatku. V dobách nedostatku potravin, se naše buněčné membrány stávají citlivější na inzulín. To je zvláště důležité, když je jídla málo, protože zajišťuje, aby každý kousek potravy byl účinně využit, nebo uskladněn.
Během doby hojnosti potravin, tělo citlivost buněk na inzulín potlačí, ve snaze vyhnout se stresu z obrovského příjmu kalorií. To má ale zase následek zvýšení hladiny inzulínu v krvi a zvýšenému ukládání tuků. Současně také dochází ke vzniku zánětlivých stavů v lidském těle. Inzulín také znásobuje buněčné dělení, což je rizikový faktor pro vznik rakoviny.
V dnešní době máme obrovský nadbytek potravin. Můžeme jíst prakticky kdykoli si přejeme. Dnešním módním trendem je doporučovat jídlo pravidelně,nejlépe 5-6 x denně po malých dávkách. Ve skutečnosti tělo dostává signál přebytku, který vede k zamezení přirozené regenerace tkání pomocí hormonů, které přirozeně působí anti-aging, účinek proti stárnutí buněk.
Jíst tedy pravidelně 6x denně něbo přirozeně občas nejíst ?
